Ve středu 14. června se žáci 6. třídy v rámci předmětu český jazyk vydali na exkurzi do podkrkonošského Miletína, po stopách místního slavného rodáka, spisovatele a sběratele lidových písní a pohádek Karla Jaromíra Erbena.
Cestu jsme započali na autobusovém nádraží ve Svobodě nad Úpou. Díky malému nedorozumění pro nás přijel mikrobus se zpožděním. Nervozitu však brzy uklidnil milý hlas pana Milana Lánského v telefonu, našeho průvodce. Ochotně na nás počkal a ten den ne naposledy.
Naše první kroky Miletínem vedly k rodnému domu K. J. Erbena. Než jsme vstoupili dovnitř, tak nám pan Lánský podal výklad o životě K. J. Erbena. Uvnitř domu jsme si následně prohlédli zajímavou expozici věnovanou době, životu a dílu tohoto slavného spisovatele. Prohlídku opět doprovodil zajímavým a leckdy i vtipným výkladem pan Lánský. Například jsme mohli vidět jedinečné vegetariánské vydání Kytice, tedy v „salátovém vydání“. Po prohlídce nám pan Lánský nabídl možnost prohlédnout si na závěr našeho miletínského putování i podzemí tohoto městečka. Domluvili jsme se s ním na čase, kdy se sejdeme a na rozloučenou jsme dostali instrukce, jak se dostat k našemu dalšímu cíli – firmě, která se zabývá výrobou pravých hořických trubiček.
Cesta vedla podél ohrady s ochočenými a zvědavými kozami, které nemohly uniknout zájmu dětí. Stačilo pár kroků a již první žáci zaznamenali jakousi sladkou vůni, která nás přitáhla až k samotné firemní prodejně, ve které nás uvítala usměvavá paní Marta a hned nám nabídla první ochutnávky, čímž si okamžitě získala pozornost všech. Jelikož se jedná o potravinářský provoz, směli jsme spatřit výrobu hořických trubiček pouze přes sklo. Následně jsme ochutnávali trubičky s různými příchutěmi, např. trubičky vanilkové se skořicí, oříškové, jogurtové aj. Někteří už začínali být sladkým dokonce přejedení. Paní Marta doprovodila ochutnávku vyprávěním o zajímavostech z historie a současnosti tradiční ruční výroby slavné cukrovinky. Žáci se zapsali do návštěvní knihy. Na závěr návštěvy jsme se učili ručně stáčet hořické trubičky. Všem to šlo výborně, každý jsme mohli ochutnat svou vlastnoručně vyrobenou trubičku. Samozřejmě jsme si i nakoupili zásobu trubiček domů. A tak se na trasu naučné stezky vydali mnozí žáci s plnými taškami. A též s pracovními listy, které obsahovaly mapu naučné stezky a otázky, na něž hledali žáci odpovědi v textech naučných tabulí.
Cesta mírně stoupala polní cestou nad městečko. První zastavení nás čekalo u sloupu s křížem, který na svém místě stojí přesně od roku Erbenova narození – 1811. Vládlo ideální turistické počasí, občas bylo zataženo, nebylo příliš teplo, lehce foukal vítr. Krásně se nám šlo. Zastavili jsme se u posečené louky, na které balíky sena lákaly ke společné fotografii.
Za loukou se cesta změnila v úzkou pěšinu, která nás zavedla do lesa v údolí Bystrého potoka, podél velkého pískovcového balvanu s křížem a kamennými lavicemi až k Svatojanským (Miletínským) lázním, jež byly v provozu pouze do 1. světové války a od té doby chátraly. Tabuli naučné stezky jsme nalezli u kaple sv. Jana Nepomuckého, nedaleko bývalého hostince a v těsném sousedství krásného kamenného mostu. Po něm jsme zamířili ke studánce s výbornou vodou, kterou jsme zahnali žízeň. Kousek nad studánkou se někteří chlapci vydali prozkoumat z přírodnin vytvořený přístřešek u jednoho z balvanů. Ten jako by vystoupil přímo z Erbenovy balady Záhořovo lože.
Z lázní jsme pokračovali kousíček po silnici, ze které jsme odbočili opět na polní cestu podél lesa a pole, na jehož okraji nás čekala naučná tabule s verši z Erbenovy balady Zlatý kolovrat: „Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, na vraném, bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám“. A opravdu, vedle tabule stála dřevěná socha pána na koni. Blízké pole ječmene pak poskytlo prostor ke hře na schovávanou.
Čas se nám ale krátil, a tak jsme se vydali zpět k Miletínu. Cestou jsme se zastavili u tabule před sochou Panny Marie Immaculaty na místě bývalého popraviště, v blízkosti odpočívadla s ohništěm, zvoucím ke společnému opékání. Popraviště bylo Erbenovi inspirací k sepsání balady Dceřina kletba.
O trochu níže při cestě jsme minuli studánku, u které stávala dřevěná socha Polednice. V místě se v minulosti rozkládal ovocný sad, ve kterém pracoval otec K. J. Erbena. Opět jsme procházeli kolem Erbenova rodného domu, avšak již bez zastávky.
Sladce jsme procházku po naučné stezce začali a sladce jsme ji i zakončili, a to v cukrářství Laušman na náměstí K. J. Erbena. Miletín je znám nejen jako rodiště K. J. Erbena, ale od 19. století také zdobenou perníkovou cukrovinkou zvanou Miletínská modlitbička.
U cukrárny jsme se potkali s panem Lánským. Počkal, až si všichni nakoupíme nezbytný miletínský sladký suvenýr a zavedl nás k nenápadným dřevěným dveřím v uličce za kostelem, novodobému vstupu do někdejších klášterních sklepů, jejichž součástí jsou podzemní chodby, které údajně vedly z Miletína až na hrad Pecka, jenž žáci navštívili při nedávném školním výletu. Sestoupili jsme až do nejstarších prostor vytesaných v pískovcové skále, vydali jsme se jimi až k 30 m hluboké studni, do které jsme postupně všichni měli možnost nahlédnout a spatřit průzračnou hladinu hluboko pod námi. Většina žáků přehlédla spícího obyvatele sklepení, na stropě zavěšeného netopýra, kterého až odhalila baterka pana Lánského. Ten nás následně vyzkoušel, jak zvládneme jít sklepením zcela bez světla. Neuvěřitelný zážitek, ač netrval dlouho.
Opustili jsme sklepení a museli jsme odmítnout nabídku k prohlídce zámku s Muzeem českého amatérského divadla. V Miletíně bychom mohli strávit skoro celý den, prohlédnout si další muzeum, projít si zbytek naučné stezky či si opéct buřty na cestě. Vždy bude důvod se vracet. Krátce po druhé hodině jsme nastoupili do mikrobusu s dobrým pocitem, že jsme toho stihli tolik vidět a zažít. Žákům se exkurze velmi líbila, nejvíce návštěva výrobny hořických trubiček, ale také prohlídka miletínského podzemí. Dověděli se a zapamatovali si mnoho zajímavých informací o K. J. Erbenovi, o čemž svědčily pečlivě vyplněné pracovní listy. Za pohodový průběh celé exkurze patří žákům 6. třídy poděkování.
Mgr. Miroslava Schärfnerová
