Ve čtvrtek 20. dubna 2023 se žáci devátých a osmých ročníků zúčastnili vzdělávacího zájezdu do největšího nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim. O výlet byl velký zájem a nakonec jelo celkem 52 žáků.
Cesta ze Svobody nad Úpou do polské Osvětimi byla dlouhá, ale nakonec jsme se v pořádku dopravili na místo.
Tábor se sestává ze tří hlavních částí: Auschwitz I. (kmenový tábor), Auschwitz II - Birkenau (vyhlazovací tábor na místě vysídlené vesnice Březinka) a Auschwitz III - Monowitz.
My jsme navštívili první dva zmíněné. Po rozdělení do dvou skupin se nás ujali dva průvodci (muž a žena), oba polské národnosti, avšak mluvící srozumitelnou češtinou.
Už při vstupu do areálu Auschwitz I. nás i přes množství zahraničních návštěvníků přepadla tísnivá atmosféra místa. Tiše, za poutavého výkladu průvodců linoucího se z našich sluchátek, jsme procházeli několik expozic, některé v blocích, které se zcela zachovaly v původním stavu i zevnitř. Viděli jsme např. brýle, protézy či kufry po vězních, plechovky od Cyklonu-B a dobové fotografie, které dokazují nacistická zvěrstva. Mrazivý a pro žáky nezapomenutelný byl pohled na dvě tuny lidských vlasů od ostříhaných vězňů či 85 000 párů bot. Nahlédli jsme do jediné zachovalé plynové komory s krematoriem, do sklepních vězení, od kterých jsme stejně jako vězni pokračovali k popravišti.
Následně jsme se autobusem přesunuli do nedaleké Březinky. Auschwitz II - Birkenau byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem, ve kterém zemřelo nejméně 960 tisíc Židů, 75 tisíc Poláků a přibližně 19 tisíc Romů. Naše prohlídka začala u známé vlakové rampy, na které byli vězni ihned po příjezdu do tábora rozdělování na ty, kteří zemřou ihned v plynových komorách, a na ty, kteří zemřou až po mnoha dnech nelidského zacházení. S našimi polskými průvodci jsme pokračovali k ruinám plynových komor a krematorií, která byla zničena nacisty, a k památníku. Prošli jsme si jeden z baráků s typickými pryčnami, umývárnu, nahlédli jsme oknem do baráku s latrínami.
Výlet jsme uzavřeli společnou fotografií žáků v kolejích před známou vjezdovou bránou. A pak už nás čekal návrat. Během cesty autobusem domů jsme zhlédli film Colette, jenž nás pomyslně zavedl zpět do koncentračního tábora v době, kdy ještě fungoval. Do Svobody jsme přijeli téměř o půlnoci.
Návštěva Osvětimi pro nás byla velice silným emočním zážitkem. Žáci měli možnost seznámit se s událostí 20. století, na kterou by se nemělo nikdy zapomínat a kterou je třeba mladé generaci připomínat, aby se již nikdy nic podobného v dějinách neopakovalo. Je povzbudivé, že žáci prohlídku nejenom zvládli, ale také projevovali aktivní zájem a pokládali průvodcům či učitelkám otázky.
O průběhu exkurze a dojmech žáků se můžete více dočíst z jejich textů níže.
„Včera jsme podnikli výlet do Osvětimi. Cesta byla dlouhá, ale určitě zasloužená. Když jsem vstoupil do tábora, padl na mě divný pocit. Běhal mně mráz po zádech a byla tam podivná atmosféra. Sám by jsem si nedokázal představit, jaké to tam bylo a jak tam lidé trpěli. Prostě nepředstavitelný. Nejsmutnější byla hromádka dětských botiček, vlasů a spoustu dalšího. Exkurze byla zajímavá a náročná. Dověděl jsem se spoustu věcí a viděl spoustu památek.“
Filip Stránský, třída 8.B
„Hned, co jsme projeli branami, jsem dostal nepříjemný pocit a přejel mi mráz po zádech. Ten pohled na místo, kde tolik lidí zemřelo, si budu ještě dlouho pamatovat. Viděli jsme 2 tuny lidských vlasů na jedné hromadě. Byly tam uřezané celé copy a ta představa, že každý někomu patřil, mě dorazila nejvíce. Viděli jsme hromadu bot různých druhů a hromadu prázdných kufrů, některé pocházely i od nás z Čech. Byla tam urna, která obsahovala popel tisíců lidí z celé Osvětimi. Ale nejvíc dechberoucí byla plynová komora. Dírami, kterými Němci sypali cyklon B, na nás svítilo slunce z mírumilovné oblohy. Navštívili jsme zeď, u které nacisté postříleli mnoho dalších tisíců nevinných Židů, mezi nimiž byly i ženy a malé děti. U té zdi vlaje vlajka pruhovaná stejně jako oblečení mrtvých vězňů, která symbolizuje všechny utlačované lidi. Návštěva osvětimského tábora mi ukázala, jak zlá válka opravdu může být.
Jan Horák, třída 8.B
„Ve 14:00 jsme přijeli do Osvětimi. Nejvíce mě zaujalo, když jsem viděl bránu s názvem Arbeit macht frei. A celkově to místo mě zaujalo. Nejvíce na mě zapůsobily ty kupy bot, vlasů, ortéz a kufrů. Budovy byly rozděleny do bloků. Budovy byly zachovalé, hlavně byla zachovalá podlaha. V budovách byly kupy těch bot, kufrů, plechovek, vlasů, ortéz a nádobí. Z těch vlasů dělali látky. V jedné budově byl sklep, ve kterém byla věznice. Po levé straně byly cesty a podél byl plot s ostnatým drátem. Ale ostnatý drát byl všude kolem dokola. Vzadu byla jediná zachovalá plynová komora. Tam jsme skončili a šli zpět do autobusu, který nás přepravil do druhého tábora Březinka. Tam to bylo zajímavé. Na začátku je obrovská budova a dlouhé koleje, které vedou až k památníku. Vedle kolejí byl plot s ostnatým drátem, který ohraničoval další bloky. Nalevo byly také další domy. Ale nejhůře jsem se asi cítil v té plynové komoře v Osvětimi. V Březince skoro nic nebylo zachováno.“
Jakub Skála, třída 8.B
„Náš výlet začal v 8:00, když jsme vyjeli ze Svobody nad Úpou. Za cestu tam jsme měli dvě zastávky, jednu na benzínce a jednu v KFC. Dorazili jsme v cca 13:30. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, vzali jsme si sluchátka a malá radijka, do kterých nám paní průvodkyně povídala o všem, co se tam dělo. Když jsem vyšel z budovy do toho tábora, ani jsem skoro nezvedl hlavu a projela mi tělem husina, nevím, jak jinak bych to popsal. Celou dobu, když jsme byli v prvním táboře, tak se mi špatně dýchalo a měl jsem divný pocit. V druhém táboře Březinka to bylo už dobrý. Do Březinky se Židé a Romové dováželi, a potom se někteří přesunuli do tábora č. 1. Výlet byl podle mě super a líbil se mi. Taky jsem rád, že jsme konečně někam jeli a bavilo mě to.“
Jan Janouš, třída 8.B
„Den začal v 7:00, kdy byl sraz ve Svobodě na náměstí. Paní učitelky nás spočítaly, zkontrolovaly, jestli máme platné pasy, a pustily nás do autobusu. V 8:00 jsme vyrazili. Cesta trvala cca 4-5 hodin. Cestou tam jsme měli 2 zastávky, jednu v KFC u dálnice a druhou na nějaké polské benzínce. Do Osvětimi jsme dorazili ve 14:00. Když jsme dorazili, paní učitelky nám rozdaly vstupenky a rozdělily nás do dvou skupin. Kvůli bezpečnosti jsme museli projít bezpečnostní prohlídkou jako na letišti. Poté jsme si vzali sluchátka a vydali jsme se na prohlídku Auschwitz 1. Nejhorší bylo vidět, že tam umíraly malé děti. A strašný pocit byl, když jsme vešli do plynové komory a krematoria. Když jsme prošli Auschwitz 1, tak jsme jeli do Birkenau (Březinka), neboli do tábora na smrt. Bylo to strašné vidět, jak tam lidi žili. Když jsme tam vešli, popadla nás husí kůže. Domů jsme se vraceli v 18:30. Cestou jsme se stavili v McDonaldu a domů jsme se vrátili ve 23:45.“
Richard Kulda, třída 8.B
„Výlet do Osvětimi byl vskutku zajímavý. Když jsme přijeli, usadil se na mě velice divný pocit, který nedokážu popsat. Když jsme se procházeli, nemohl jsem se pořádně nadechnout. Snažil jsem si spoustu věcí představit a spoustu věcí nafotit. Jsem rád, že jsme byli v obou táborech a že se takovýto výlet uskutečnil. Jediné, co mě lehce nasoptilo, bylo to, že ne vše bylo původní. Minimálně si to myslím.“
Jakub Línek, třída 8.B
