Ve dnech 16. – 17. září 2025 jsme se s naší třídou vypravili na náš adaptační pobyt, abychom se na začátku nového školního roku jako třída více stmelili, dali šanci dobrým vztahům v naší třídě a cvičili se ve vzájemné úctě, trpělivosti a přijetí sebe i ostatních, což se celkem podařilo.
V úterý ráno jsme se shromáždili na vlakovém nádraží ve Svobodě nad Úpou a nasedli do vlaku, abychom vyjeli vstříc společným zážitkům a pěkným vzpomínkám.
V Hradci Králové jsme strávili velmi příjemný čas v Auparku, poté v katedrále svatého Ducha, která byla tentokrát otevřená a kde jsme v tichosti mohli obdivovat celkovou krásu vitráží, oltáře, soch i další stavební náležitosti tohoto hradeckého architektonického skvostu. Po prohlídce katedrály jsme se přes Bono Publico přesunuli do Jiráskových sadů, abychom se podívali, jak je zahrada rozkvetlá, stejně tak i proto, abychom si dopřáli chvilku na místním hřišti a případně se občerstvili. Plni sil jsme se procházkou kolem budov Univerzity Hradec Králové a později kolem sochy T. G. Masaryka plynule dostali až na terminál, kde jsme si počkali na náš autobus.
V Bělči nad Orlicí jsme od zastávky autobusu pěšky došli do Tábora J. A. Komenského, kde na nás čekalo ubytování v prostorných dřevěných chatkách. Poté, co jsme se ubytovali, jsme se sešli v místním altánu, abychom se s chutí pustili do připravených komunikačních herních aktivit. Po těchto herních aktivitách nás čekalo zpříjemnění našeho společného pobytu formou sportovního teambuildingu – zahráli jsme si přehazovanou. Nedlouho poté jsme se přesunuli do táborové jídelny, abychom se společně navečeřeli. Po zmíněné večeři následovala výprava do okolí – skrz les k tamnímu jezeru, které se nám už při našem pobytu v květnu podařilo objevit. Tam jsme strávili příjemný čas – vychutnávali jsme si malebnost krajiny, klid a harmonii místa, také jsme trénovali techniku hodu kamínku do vody: házeli jsme žabky a pozorovali jsme, kolikrát se vrženému kamínku podaří obloučky dopadnout, odrazit se a zase dopadnout na vodní hladinu. Někteří z nás si v tomto směru počínali velmi zdatně. Po návratu od jezera zpět do tábora jsme podstoupili souboj chatek – holky proti klukům; ona týmová výzva testovala naši kreativitu, spolupráci a originalitu řešení. Z donesených materiálů jsme v časovém limitu měli za úkol postavit buď nejvyšší či nejoriginálnější/nejkreativnější věž. Aktivita nás bavila a výsledné věže se nakonec podařilo sestavit, a zatímco kluci triumfovali díky výšce své věže a rychlosti sestavení, dívky vyhrály zase provedením a kreativitou. Poté jsme se vyzbrojeni našimi baterkami odebrali na louku u lesa, kde nás čekala večerní hra – „na světlušky“. Po dvou kolech této hry jsme v kroužku provedli shrnutí našich dojmů z onoho dne, následně jsme stanovili čas budíčku a pak jsme se už v rámci večerky a nočního klidu odebrali provést hygienu a spát.
Ráno jsme se probudili do poměrně slunečného dne. V jídelně jsme si pochutnali na bohaté a vydatné snídani a po ní jsme si sbalili věci, uklidili jsme chatky, odevzdali jsme ložní prádlo a vypravili jsme se z tábora směrem k zastávce autobusu, kde jsme provedli celkové zhodnocení adaptačního pobytu. Autobusu jsme se dočkali a v Hradci Králové jsme nasedli do přímého vlaku zpět do Svobody nad Úpou. Myslím, že náš adaptační pobyt nám pomohl vylepšit vztahy ve třídě, povzbudil nás i přinesl mnoho pěkných chvil a z toho jistě můžeme mít radost.
